Navy blue

Pár minut přešlapovala na chodníku a očima střídavě sledovala dění za obrovským oknem vedoucím do ulice a lidi procházející okolo. Po tváři ji hladil letní vítr, který sem zavál od řeky. Stála ve stínu vysokých budov chráněná před poledním ostrým sluncem, které v srdci metropole mělo opravdu sílu. Léto dosahovalo k vrcholu a jí se začínaly lepit lehké plátěné šaty na kůži. Naposledy přešlápla z nohy na nohu, popošla pět kroků je vstupním dveřím a zatlačila do těžkých prosklených dveří.

Při pohledu z ulice skrze okno neměl ten vjem takovou sílu. Teprve teď, když stála v místnosti s vysokým stropem a galerií, na kterou vedly na obou stranách dřevěná schodiště, k ní dolehly všechny ty barvy. Připadala si jako dítko, které se poprvé dostalo do hračkářství.

Pomalým krokem se vydala do levé části prodejny a natáhla ruku. Jemně se dotkla jednoho z provázků a promnula ho mezi prsty. Periferně zahlédla pohyb na opačné straně prodejny a uvědomila si, že se k ní blíží žena ve středních letech v květovaných šatech těsně pod kolena.

"Dobrý den, můžu Vám poradit s výběrem?" zeptala se tlumeným hlasem.

"Dobrý den, děkuju, ráda bych se nejdřív jen porozhlédla," odpověděla jí a když se asistentka prodeje vzdálila s ujištěním, že je v dosahu, kdyby chtěla poradit, vrátila se pohledem ke kotoučům s neskutečnou paletou barev různě silných provázků a provazů.

Mezi prsty promnula několik z nich a rozpoznala, že se neliší jen barvou a silou, ale i materiálem. Od tenoučkých až po schodišťové provazy, od bílé až po černou, neonové barvy, tlumené odstíny, veselé barvy, dvoubarevné i vícebarevné... oči z té přehlídky přecházely.

Hlavou jí prolétla vzpomínka na podvečer, kdy před ní poprvé otevřel koženou tašku s pečlivě smotanými provazy různých délek i barev. Kolikrát ještě tu tašku přinesl na některou z jejich schůzek? Kolikrát cítila to jemné nepopsatelné pnutí kolem zápěstí? Nebylo to tolikrát, kolikrát by si sama přála. Ani zdaleka ne. Čas hrál většinou proti nim. Provázky si žádaly čas a ten jim s těmi malými rarášky chyběl.

Vzápětí ji téměř ochromila znovu se vracející myšlenka na to, kolik dalších ženských zápěstí a kotníků spoutaly, kolik žen podpořily v prožití rozkoše právě s ním. Zcela intuitivně ze sebe fyzicky setřásla tuhle zbloudilou představu a rychle zkontrolovala, zda si toho paní v květovaných šatech nevšimla. Ta byla však zabraná do rovnání nových komponentů k sítím a jí nevěnovala žádnou pozornost, natož aby si všimla jemného oklepání.

"Tady a teď," projela jí slova mezi rty tak tiše, že je mohla slyšet jen ona. Teď je s ní a ona je jeho svět. Nemyslet na minulost a nesmýšlet možnou budoucnost. Tady a teď. Zaklínadlo.

Zaměřila svou pozornost zpátky k provázkům a očima vyhledala jednu ze svých nejoblíbenějších barev. Byla si jistá, že on takovou ve své kožené tašce nemá. A ona chtěla, aby to byla právě ona, kdo to změní. Provaznictví ji nabízelo hned v několika variantách a ona intuitivně promnula jeden z nich mezi prsty. Povytáhla pár desítek centimetrů z kotouče a zkusmo si jím obtočila zápěstí.

Na pravé tváři ucítila pohled z druhé strany místnosti. Žena ji sledovala, byla si tím jista.

Pomalu k ní zamířila a když stála metr od ní, diskrétním polohlasem promluvila: "Výborná volba," překvapila ji.

"Máte v ruce provaz z přírodního materiálu, tohle je konkrétně konopí, má sílu 6 mm a je velmi oblíbený pro lidi se zalíbením v bondage," pokračovala a jí se nahrnulo do tváře více ruměnce než jí bylo milé.

"U přírodních materiálů je nutné pohlídal dostatečnou volnost při úvazu, aby nedošlo k přerušení toku krve, ale to Vy zřejmě dobře víte," žena na ni mrkla, když se v těžko skrývaném překvapení podívala do asistentčiny tváře.

"Takže kolik si ho vezmete?" zeptala se profesionálně a sejmula kotouč s provazem v barvě navy blue ze stojanu.

"Dvakrát dva metry a jednou deset metrů," řekla tiše a následovala asistentku na druhou stranu prodejny.

"Je vidět, že se vyznáte," pochválila ji asistentka a odměřila požadované délky.

Převzala papírovou tašku se svým nákupem a vyšla z prodejny. Kdyby necítila pohled asistentky v zádech, opřela by se o zeď budovy a ztěžkla vydechla. Místo toho se pomalým krokem vydala k tramvajové zastávce kousek od prodejny a počkala na svůj spoj.

Když vystupovala na smluvené adrese, už se jí vracel srdeční tep k normálním hodnotám a ona si promítla sled událostí v prodejně s úsměvem na svých rtech. Přešla ulici a vyběhla po schodech do pátého patra nenápadného činžáku. Zaklepala smluvený signál na těžké zdobené dveře a když se otevřely, vešla dovnitř.

Ani neměla čas se rozhlédnout, když ji stáhnul k sobě a hluboce políbil opřenou o chladnou zeď v předsíni. Svýma nenechavýma rukama mapoval její tělo v krátkých šatech, které jí nekryly ani půlku stehen, vykasal jí je až do pasu a prsty zajel pod její tanga. Zasténala a zvrátila hlavu dozadu, takže využil snadný přístup k jejímu odhalenému krku a jemně ji do něj kousnul.

Z ruky jí vypadla papírová taška a to je na chvíli vrátilo do přítomnosti. Zvědavě se na ni podíval, vytáhnul ruku z jejího vlhkého klína a čekal. Zvedla tašku a podala mu ji.

"Něco jsem Ti přinesla," řekla a s mírně nařaseným obočím pozvedla ramena.

Rozzářil se, vzal si malou taštičku, kterou mu podávala, a ruku v ruce s ní přešel do jedné z místností bytu.

Zůstala konsternovaně stát. Místnost byla světlá s velkou, bíle povlečenou postelí, která dominovala celé místnosti. Ale to, co jí rozšířilo oči úžasem, byly světlé dřevěné, přiznané trámy.

Neuvědomila si, že jsou v podkroví, dokud nestála na prahu právě této ložnice. Trámy v rohu místnosti sahaly až k zemi a až nápadně připomínaly část ondřejského kříže.

Zmateně střelila očima jeho směrem. Seděl na té posteli a napjatě ji sledoval.

"Páááni," uteklo jí ze rtů a musela se chytit dřevěné zárubně dveří, aby se jí nepodlomila kolena.

"Líbí se Ti," vydechl úlevně, vstal a zamířil k ní.

"Patří mému dobrému kamarádovi, odjel s přítelkyní na dva týdny prohřát kosti do teplých krajů a mám mu zalévat kytky," rozesmál se tím svým smíchem, při kterém jí pokaždé vzlétlo v podbřišku tisíc motýlů a šimrali ji ještě dlouhé minuty.

"Můžeme se sem kdykoli vrátit, když se Ti tu bude líbit," zašeptal a projel jí prsty její rozpuštěné vlasy.

"Ještě ses nepodíval do tašky," zašeptala mu do rtů při dalším polibku a napjatě ho sledovala, když do jejích útrob nahlédl.

S podobně překvapeným výrazem jako ona vstupovala do ložnice vytáhl tři smotky provazů. Nevěřícně se na ni podíval. Pokrčila rameny a zrušila mezeru mezi nimi.

"Chtěla jsem, abychom měli nějaké jen pro nás," přiznala a sledovala jeho dlouhé prsty, jak obratně rozmotávají jednotlivé smotky a namotává si je mezi prsty.

"Překvapila jsi mě," přiznal a spokojeně mručel.

"Velmi mile překvapila," natáhl ruku po jejím zápěstí a zkusmo jí je sevřel do hbitě udělané smyčky.

"Moc Ti sluší," zašeptal, když jí na místo, kde jí začala divoce tepat krev, políbil.

"Děkuju," přitáhl si ji na klín aniž by pustil provaz z ruky.

"Dovolíš mi je hned vyzkoušet, prosím?" zeptal se tak tiše, až jí mrazilo v zátylku, a díval se jí do očí s nadějí, prosbou i něčím dalším.

A ona fyzicky cítila, jak mu temní pohled, jak i jeho tep se zrychluje a jeho tělo se napíná.

"Ano," šeptla téměř neslyšně.

"Neslyším Tě," řekl jí a ona si byla jistá, že přechází do své role, protože z takové blízkosti ji slyšet musel.

"Ano, dovolím Ti, abys mě teď svázal," odpověděla mu a hlas se jí trochu třásl.

Následující hodinu strávili téměř v tichu. Soustředil se na svou práci a ona s obdivem sledovala jeho zručné prsty, jak váží jeden uzel za druhým. Chtěla by mu přejet po vrásce mezi obočím, která se mu prohlubovala v hlubokém soustředění, ale neodvážila se.

Když ji potom pomalu zvedl a pomohl jí dostat se k oknu, kde v rohu místnosti stálo obrovské zrcadlo ve zlatém rámu, úžasem vydechla. Od krku až k jejím tříslům její tělo zdobily uzly umě propojené provázky. Bylo to umělecké dílo a ona už teď litovala chvíle, kdy jej bude muset odložit.

Na zádech jí provaz vytvořil cosi připomínající pavučinu a když se natočila bokem, všimla si, jak nádherně tvarovaná ňadra díky jemnému podvázání nyní má. Nikde ji nic neškrtilo, nedřelo, mohla normálně dýchat a cítila se... paradoxně uvolněně.

"Děkuju," pronesla jeho směrem, protože jí nic příhodnějšího nenapadlo.

Usmál se na ni a přejel prsty po její tváři podobně jako vánek dnes u řeky. "To já děkuju Tobě."

Natáhl se na postel pro zbývající dvě kratší části provazu, zvedl ji do náruče a přenesl k trámům v rohu pokoje. Zvedl jí paži na úroveň hlavy a začal ji vázat zápěstí k trámu. To stejné udělal na opačně straně a když byl hotový poodstoupil, aby si ji prohlédl. V očích mu svítilo a výduť v oblasti poklopce dala tušit, že je s výsledkem své práce spokojený.

Dostrkal zrcadlo až před ní a když sama sebe viděla přivázanou k trámům, s tělem zdobeným uzly, srdce se jí divoce roztlouklo.

"Jsi nádherná," ocenil a přešel k ní.

Nedokáže říct, jak dlouho si s jejím tělem přivázaným k trámům hrál.

Čas ztratil statut fyzikální veličiny a přestal pro ně existovat.

V hlavě má kousky, útržky vzpomínek.

Jak se napíná pod jeho doteky.

Jak se jí třesou kolena, když do ní proniká.

Jak cítí hladkou strukturu dřeva v zádech a jak jí tlačí na temeni hlavy, když se propíná v jednom z orgasmů toho odpoledne.

S jistotou může ale říct, že s provázky v barvě navy blue to bylo úplně jiné než co kdy předtím zažila.

Uvolnila se.

Nebránila se mu.

Plně se mu oddala a on vše přijímal s otevřeným srdcem a bral si plné dlaně.