Do půlnoci
"Mám vážného zájemce, pane," zazněl ženský hlas za jeho zády, kousek od ucha.
Vítám vás na svém blogu, který může být inspirací, útěchou, impulsem proč začít přemýšlet nad věcmi z jiného pohledu, z jiné perspektivy.
Jsem si jistá, že každý v sobě máme třinácté komnaty, od kterých jsme raději ztratili klíč. Komnaty, do kterých sami nevstupujeme a do kterých v žádném případě nikoho nepouštíme. Já vám tu svou alespoň částečně odkrývám. To, že něco v sobě zamykáme na tisíc západů, neznamená, že to přestává existovat. Neseme to svým životem dál a mnohdy jsou právě věci ze třináctých komnat tím, co nás táhne ke dnu a co s sebou vlečeme jako těžké závaží.
Odkládám si zde části svých Danajských darů, abych mohla životem kráčet s lehčí nohou. A protože věřím tomu, že takových jako jsem já, je na světě mnoho. Ukázat druhým, že podobné myšlenky má i někdo další a že nejsou k odsouzeníhodné, přináší mnohdy velkou úlevu.
"Mám vážného zájemce, pane," zazněl ženský hlas za jeho zády, kousek od ucha.
Pár minut přešlapovala na chodníku a očima střídavě sledovala dění za obrovským oknem vedoucím do ulice a lidi procházející okolo. Po tváři ji hladil letní vítr, který sem zavál od řeky. Stála ve stínu vysokých budov chráněná před poledním ostrým sluncem, které v srdci metropole mělo opravdu sílu. Léto dosahovalo k vrcholu a jí se začínaly lepit...
Pomalu si uvědomovala, co se děje. Vždyť ona s tímhle vším souhlasila. Pootočila hlavu doprava a setkala se s jeho pohledem. Přimhouřenýma očima ji bedlivě sledoval. Jeho ruka pomalu stoupala od jeho boku, až se dotkla její tváře a jemně ji pohladil bříškem palce po tváři. Vděčně se mu do ní vtiskla jak jí omezený pohyb dovolil. Cítila se mnohem...
Hlavní recepcí v přízemí jedenácti patrové budovy proklouzla nepozorovaně. Do karet jí nahrála nečekaná absence recepční a především nefunkční turnikety. Výtah, který jí poskytl potřebný azyl, se zavřel přesně ve chvíli, kdy za rohem zaslechla přibouchnutí dveří. Informační panel výtahu líně odpočítával jednotlivá patra a ona měla trochu času znovu...